Fotím a natáčím
Fotím a natáčím tak, jak věci cítím. Důvěřuju světlu - neberu si ho, ale následuju. Někdy to jde hned - někdy na tom nechám skoro celou závěrku. Záběr pro mně není jen o tom, jak vypadá, ale o tom, co v něm zůstane.
Do jisté míry neřeším, jestli je to umělecké nebo čistě komerční. Do všeho dávám stejně. Kamera nebo fotoaparát mě neuklidňuje, ale připomíná mi, co je důležité. Díky tomu začnu více vnímat prostor kolem. Světlo. Lidi.
Celý ten proces není nějaká honba za pseudo-dokonalostí. Spíše cit. A možná i trochu posedlost tím, že chci, aby věci měly hloubku - aby barvy byly rozhodnutí, ne dekorace. Kompozice aby vedla a ne aby překážela. Zvuk aby seděl tak, že si ho skoro nevšimnete, ale bez něj by tomu hodně chybělo.
Je to trochu jako se zavařovačkou – když víčko nedrží, můžete mít uvnitř, co chcete, stejně to zkysne.
